Jednoduchost / Simplicity

Svědectví o jednoduchosti se snaží obracet naši pozornost k tomu, co je podstatné a věčné, a nerozptylovat nás tím, co je přechodné a nicotné.

Kvakeři se shodnou na tom, že svět nabízí spoustu věcí, které nás odvádějí od Pravdy, jako honba za majetkem, mocí nebo požitky, výstřednost v řeči, oblékání nebo chování a také přílišný důraz na práci, i když je třeba i pro dobrou věc. Pravda se totiž obvykle objeví v srdci při klidném soustředěném čekání a v pokorné prostotě ducha, která věří, že opravdovým pánem našeho světa je Bůh a nikoliv my.

Výrazem jednoduchosti je i neokázalá a upřímná řeč. Mezi další patří úcta k Božímu stvoření a z ní vyplývající zájem o životní prostředí a správné využívání světových přírodních zdrojů. Zásadním porušením svědectví o jednoduchosti je ekonomika růstu založená na rozmařilosti, plýtvání a uměle vytvářených potřebách.

V historii kvakeři nosili zvláštní oděv z nebarvené, tedy většinou šedé látky, který se zapínal zezadu na háčky. Nebarvené na výraz protestu proti práci dětí, které tehdy pracovaly v barvírnách, háčky na protest proti tehdy módním knoflíkům, které se na oděv našívaly i jako nefunkční ozdoba, a zezadu jako vnější vyjádření toho, že se potřebujeme navzájem. Takový oděv si totiž člověk nedokázal sám obléknout ani svléknout a potřeboval vždycky pomoc někoho jiného. Další zvláštností bylo odmítání jmen dnů v týdnu a měsíců, které v angličtině odkazují na římská a germánská božstva. Kvakeři tedy dny a měsíce zásadně pouze číslovali. V určitém období nesměli provozovat hudbu a tanec a kontrole podléhaly i takové detaily jako byla délka třásní na kobercích.

Zdůrazňováním prostoty a jednoduchosti se kvakeři snažili odlišit podstatné od nepodstat­ného a také peníze, které by mohly být rozmařile rozházeny, pou­žít pro blaho druhých. Kolem po­loviny devatenáctého století obcházeli kvakerští starší domácnosti členů, aby změřili délku třásní na potazích nábytku. Nosili s sebou nůžky a zkracovali ty, které byly příliš dlouhé, tudíž okázalé.

V současnosti se jednoduchost projevuje spíš ekologickým a zodpovědným životním stylem, který se ale u jednotlivých kvakerů velmi liší, protože není nijak diktovaný shora, ale vychází z jejich osobného přesvědčení. Kvakeři jsou v těchto otázkách zároveň velmi tolerantní a inkluzívní. Najdete mezi nimi mnoho lidí, kteří si kladou ekologické otázky, snaží se minimalizovat dopady svého konání na této planetě, dávají přednost kvalitě nad kvantitou a výrobkům, které se dají opravovat a recyklovat, snaží se vychovávat své děti s důrazem na být místo mít, místo pasivního konzumování televize raději hrají společenské hry a vzdělávají se.

Jednoduchost se výrazně projevuje i v neokázalých kvakerských bohoslužbách, které probíhají často v jednoduchých prostorách, v tichu přerušovaném občasnými promluvami, které mají pramenit ne z potřeby kázání, ale z vnitřního pohnutí.

Principy jednoduchosti se týkají i kvakerské řeči a svědectví. Konzervativní i liberální kvakerství se staví velmi zdrženlivě k přesvědčování ostatních lidí o své pravdě a víře a nové stoupence aktivně nevyhledává. Je to jednak podmíněno tradicí a jednak přesvědčením, že buď člověk v sobě vnitřní světlo nalezne a žije podle něho, a pak je jedno, do jakého společenství náleží, nebo ho nenalezne v tomto případě je to vlastně jedno také.

Kvakerská misie nefunguje formou přesvědčování o abstraktních principech, ale aktivní službou společnosti v praktických věcech. Při takovéto formě misie kvakeři často ani nedávají vědět, že jsou kvakery. Zkrátka je jejich přesvědčení vede k tomu, že nějak jednají, a pokud se jich někdo zeptá, o své víře mu povědí, pokud se k nim chce někdo přidat, je vítán, ale nikoho o ničem nepřesvědčují. Existuje takové pěkné kvakerské rčení: "Zaprvé, o své víře mluv jen tehdy, když se tě zeptají. Zadruhé, žij tak, aby se tě ptali."